Fáze dorovnávání dvojplamenných párů nastává ve chvíli, kdy oba z páru již prošli základní transformací. Došlo k jejich přeměně životních hodnot, vnímání a pohledu na život a na svět a také již byly vyřešeny a dorovnány jejich karmické dluhy a závazky.
V této fázi již oba v sobě objevili všechny složky a možnosti svého bytí. Ne všichni jsou však schopni nalézt dostatek odvahy svobodně, dle své vůle, všechny tyto své složky projevit. Oba ale bývají sladěni do té míry, že jejich téměř totožná rezonance udává neodbytné impulzy k návratu k sobě. Je tedy třeba odstranit poslední nesrovnalosti, aby bylo možné dosáhnout naplnění.
Dorovnávání polarit u obou partnerů v dvojplamenném páru je týmová práce a to i přesto, že jsou oba od sebe fyzicky odloučeni a nejsou spolu v přímém kontaktu. K dorovnávání dochází zrcadlově. Rovnováha jednoho je závislá na rovnováze druhého. Je to zpravidla ženský dvojplamen (dvojplamen s původní převažující ženskou složkou), který díky schopnosti naslouchat své intuici postupuje rychleji kupředu a udává impulzy. Mužský dvojplamen (dvojplamen s původní převažující mužskou složkou), v rámci svých možností a časových nároků, pokroky ženského dvojplamene zrcadlově dotahuje.
Dorovnání spočívá i v osvojení si opačných extrémů. Pokud v sobě dokážeme objevit a přiznat si i opačný extrém toho, co nám bylo v minulosti vlastní, není třeba v něm dále setrvávat. Ve chvíli, kdy jsme dokázali obsáhnout vše, je další výběr pouze na nás. Disponujeme nekonečnou škálou možností. Uvědoměním si všech těchto svých možností, celého svého potenciálu, můžeme vědomým výběrem, rezonujícím s naším vnitřním cítěním, vědomě konat. Rozsah či hranice vědomého konání si stanovíme naším vlastním vnímáním toho, co je správné, což závisí na úrovni zralosti naší duše, našeho vnitřního Já.
Ženský dvojplamen, který je schopen se ve své zralosti držet svého středu (vyrovnat oba extrémy), si dokáže svými postoji stanovit hranice, za které není ochoten jít a kterým není ochoten podlehnout. Ve stanovování a udržení hranic mu svým chováním a přístupem mohou pomáhat i jiné osoby, než právě párový dvojplamen. Mohou se opakovat obdobné situace až do té doby, než si je ženský dvojplamen plně vědom toho, co je ochoten si do svého života pustit a akceptovat a zároveň si tento svůj postoj dokáže sebevědomě beze strachu ustát a obhájit navenek. Tyto hranice je třeba si držet zřetelně a důrazně, přesto však s taktem a nadhledem.
Mužský dvojplamen má ve fázi dorovnávání již také přibližně stanoveny své hranice. Je už také alespoň do určité míry schopen si uvědomit, co chce a co je ochoten si do života pustit, či co akceptovat. Je však ve svém vnímání a chápání méně aktivní. Bývá to právě mužský dvojplamen, na který se čeká, než pochopí, co se to vlastně v jeho nitru děje.
Ženské dvojplameny jsou více vedeny svými city. Je pro ně přirozené nechat se jimi vést a navenek je projevovat, nestydí se za to a nemají z toho strach. Od počátku silně vnímají propojení a sounáležitost se svým protějškem a hrdě se hlásí ke svým citům vůči němu. U mužských dvojplamenů je v tomto vnímání a projevování problém. Bývají uzavřenější a mají snahu vše vysvětlovat a řešit pomocí logických postupů a schémat. Svoje city a pocity v sobě potlačují často i ze studu a strachu, proto jim velmi dlouhou dobu nemusí docházet, o co vlastně jde.
Ve fázi harmonizace už mužský dvojplamen také silně vnímá, touhu a sounáležitost se svým protějškem. Zpočátku může zkoušet staré taktiky, staré zažité způsoby, jak se partnerce přiblížit. U ženského dvojplamene se zdravě a pevně stanovenými hranicemi však s těmito starými postupy naráží, nedosahuje požadovaného úspěchu. Ženský dvojplamen ho k sobě přes své hranice za těchto podmínek nechce pustit. Silné vnitřní propojení se svým dvojplamenem a touha dostat se do jeho blízkosti, pak mužský dvojplamen nutí měnit své zažité taktiky a postoje a doladit se se svým protějškem.
Harmonizace je proces doladění na všech úrovních. Je možné jí dosáhnout úplným oproštěním a osvobozením se od svých strachů a vnitřních bariér, automatickým, přirozeným a upřímným projevením sebe samého navenek. Je to vědomá manifestace, ve které je uvedeno do souladu vlastní vnitřní vnímání s myšlenkovou projekcí a následná aplikace prostřednictvím vědomého konání. U obou jedinců v páru dvojplamenů v závěru harmonizace dochází ke vzájemnému ujednocení jejich vnímání, myšlení i konání.
Je třeba brát zřetel na to, že fáze dorovnávání a následné harmonizace je postupný dlouhodobý proces. Nelze tu nic uspěchat, každý nový postoj se musí náležitě dotvořit, vyzrát a usadit se. Jakýkoliv násilný pokus o urychlení může zdárný vývoj zpomalit či zablokovat.
Napsala dne 21.1.2016 Ivana „Geri“ Kutnarová
